pondělí 29. prosince 2014

Vánoční radosti

Jak jsem slíbila...Přišel čas, abych vám ukázala, jaké drobnosti se zrodily v adventním čase, aby udělaly radost všem těm, které mám ráda. A naopak uvidíte i to, čímž jsem byla obdarována já, abych měla radost. Neukážu vám všechno, protože asi každý si chce ponechat něco pro sebe, a tak jsem záměrně vybrala ty, které pro mě měly a mají takový ten trochu jiný význam než je jen ten materiální.



Světýlka a svíčky k tomuto času samozřejmě patří, takže jsem se nechala inspirovat na Pinterestu a vznikly tyhle skleničky s motivem zimní temné vesničky, ve které svítí pouze okénka. Doufám, že kamarádkám posloužily a vzpomněly si, že mi na nich záleží. Aby to bylo ještě o trochu lepší, dovnitř jsem přiložila sáček čaje a ozdobila kartičkami s jménem.


Naučila jsem se správnou techniku výroby vazeb i jejich desek, proto mohl vzniknout tenhle zápisník. Není na něm vůbec nic zvláštního, je to pouze ručně šitá vazba, desky, obyčejná látka a jemné přírodní zdobení (peříčko je z divokého kačera), ale já jsem na tento výtvor pyšná. Vznikl z naprosto spontánního rozhodnutí, kdy jsem měla potřebu vytvořit pro spolužačku, které si moc vážím, něco, o čem vím, že se jí na první pohled bude líbit. K přírodě tíhne podobně jako já a navíc k tomu všemu doufám, že kovová miniaturka koně ji zase o trošku popožene k tomu, aby si splnila svůj sen o svém vlastním koni.


Jednoho rána jsem se pustila do malování. Dlouho jsem plánovala, že si barvami něco namaluji, ale jaksi jsem stále neměla odvahu, protože vím, že mi to nikdy moc nešlo. Doufám, že "kytičkáři" poznali, že je to má oblíbená čekanka, a protože si myslím, že se mi docela povedla, tak tentokrát nikam neputovala a stala se dárkem, který jsem si dala já sama.


I když vím, že mám kolem sebe lidi, kteří by mi dali skoro všechno, nač bych si vzpomněla, nikdo by mi nedal takovýto dárek. A to upozorňuji, že je ho jen část. Má vzdálená kamarádka moc dobře ví, co já tolik oceňuji, proto mi vytvořila krabičku plnou ručně dělaných věcí a já nevěděla, na kterou se vrhnout dřív. Brožurka o broucích mě nadchla nejvíce. Děkuju a děkuju!


Před Vánocemi vznikly i tyto lampy. Opět jsem se inspirovala na Pinterestu a jednu věnovala své kamarádce a jejím rodičům, u nichž jsem strávila jeden velmi příjemný vánoční den. Hlavní potřebou je knot a olej do lamp, který je běžně dostupný. Já jsem náplň skleničky pojala trochu zimně a vánočně, ale rozhodně se dají do oleje ponořit i třeba rozkrájené citrusy, podzimní listí, bylinky, kvítky. Záleží, pro jakou dobu to chcete.



Prvně ve svém životě jsem poslala vánoční pohlednice s přáním svým blízkým přátelům. Zpětné vazby mě moc potěšily, takže účel tyto obálky splnily na obou stranách. Posíláte vánoční kartičky také nebo už se to nenosí?! ;)


A zakončím to dary, které jsou jen pro mě. Veliká kniha s úžasnými vintage deskami mi už slouží jako deník, paví peří bude zdobit můj deník z přírody, který si chci o jarních prázdninách vyrobit (a samozřejmě že ho tu uvidíte!), a dále snad se netřeba dlouze vyjadřovat. Náramky z minerálů a náušnice v naprosto nemoderním stylu jsou přesně má parketa, drobný kovový hmyz bude zdobit další a další výrobky, na něž se chystám.


Doufám, že podobně naladěným čtenářům se můj článek líbil, a pokud byste raději do přírody, těšte se na příště. Koukneme do archívu. Buďte si totiž jisti, že mi květiny chybí a nemůžu se dočkat, až s novým foťákem za nimi vyrazím.

A protože tu do nového roku už nic nepřibude, chtěla bych vám, mým čtenářům, kterých je sice poskromnu, ale moc si vás vážím, popřát vám do nového roku především hodně spokojenosti s tím, co děláte, a ať vám to přináší potěšení. Přesně to potěšení, které vás zahřeje u srdíčka. Podle mě je to jedna z nejsilnějších věcí vůbec a já si na ni zakládám si.

pondělí 8. prosince 2014

V zahradě - část první

Ačkoli se už těším na Vánoce a s nimi spojený odpočinek, stále myslím na krásné letní teplé syté barevné dny strávené v přírodě nebo v naší zahradě. A protože se těmito vzpomínkami nechávám s přibývající zimou unášet víc a víc, rozhodla jsem se, že vám ukážu pár snímků právě z naší zahrady za letních dnů. Tyto dny mám spojené mimo jiné i s prázdninami, kdy si ráno můžu bosa a se snídaní vyjít ven na zahradu a jen tak se svými kočkami nasávat energii ze sluníčka, která už i po ránu bývá v letních měsících velice intenzivní.


A jelikož se maminka zabývá zahradní architekturou, tak si troufám říct, že naše ač malá zahrada je povedená a chvilky v ní jsou úžasné. Zejména když rozkvetou růže, hortenzie, lilie a denivky, tak mám co obdivovat. Sice, jak už dobře víte, mám radši ty divoce rostoucí květiny, ale ani krásou těchto okrasných nepohrdnu, navíc když jsou dílem maminky. Můj fotoaparát je má podobně rád jako ty divoce rostoucí a to hlavně po letních bouřkách, kdy se po dešti opět ukáže sluníčko a kapky deště na květech a listech se dokonale třpytí.



Tak pokud rádi vzpomínáte na své letní zahradní chvilky, podívejte se se mnou do naší zahrady a řekněte mi, jak se vám líbí a jaký vztah k zahradě máte vy.










sobota 29. listopadu 2014

Chvilky podzimní tvorby a odpočinku


Ačkoli už přišlo na řadu vánoční tvoření, zkrášlování a samotné těšení se na vánoční čas, já bych vám dnes chtěla ukázat pár momentů, které jsem zachytila při mé podzimní tvorbě a tím ji i tak pomyslně uzavřít.

poslední dary lesy
Sladký podzim je po krásném jaru plném nových rostlinek mé nejoblíbenější období, kdy se prostoru pro ruční tvoření nabízí snad skoro nejvíce a to zejména v čase listopadovém, kdy se počasí kazí velmi rychle a na pobyt venku není nálada. Jelikož přes všední dny nemám na tohle odreagování moc času, těším se vždy na pátek, kdy si koupím malé drobnůstky na víkend, abych si z nich a přírodnin, které nabízí právě podzim, vytvořila milou věc buď pro sebe nebo častěji pro své přátele. Na chvíli zapomenu na to vše, co je ve školních sešitech a v mé hlavě, zapálím svíčku, udělám si pohodlí s čajem a začnu.


Samozřejmostí jsou ty nejlepší barevné listy nasbírané v přírodě nebo v městském parku, kterým to už sluší v mém osobním deníčku a zápisníčku, dále jsem vyráběla lapače na krk pro mé dvě kamarádky Terezy k svátku a když nebyla chuť k ručnímu vyrábění, prostě jsem si jen tak sedla, prohlížela si dopisy a drobnůstky od mé kamarádky, jež tvoří v podobném duchu, odepsala na její psaní nebo se obklopila a užívala si všech těch úžasných věcí, co jsem od přátel a rodiny dostala k narozeninám. Je tu tedy další důvod, proč se na podzim těšit.

lapač s peříčkem páva, cestovatelský deník a kakao

ukázka z dopisování





Už poněkolikáté jsem jsem šila vazbu, tentokrát do tohoto mini lesního deníčku, který byl opět
dárkem.

nová mistička na nové šperky
A tento víkend je už v duchu vánočním. Tentokrát jsem se pro Vánoce nadchla více, i když je to třeba dětské, můžu se opět na něco těšit. Začala jsem chystat drobné balíčky pro mé přátele, protože žádný koupený dárek nemá v sobě kus vás, neudělá takovou radost... Já si totiž navíc myslím, že vaše radost z radosti blízkých je jedna z nejmilejších věcí na světě. A o tom to bude zase příště! Doufám, že se budete těšit.

pátek 21. listopadu 2014

Křížem krážem herbářem: Fabaceae

Od posledního článku uplynulo už pár týdnů, ale nic to nemění na tom, že blog chci dále rozvíjet a stále se s vámi dělit o mé zážitky a výtvory. Za tu dobu, co jsem tu nebyla, jsem zase pár věciček vytvořila a protože už máme na krku zimu, což znamená žádné rostlinky v dohledu, určitě vám je postupně třeba i s návody budu ukazovat. Tak doufám, že se vám budou líbit stejně jako ty předešlé.

Dnes to ale bude o něčem jiném. Listopad je skoro u konce, stromy shodily všechno listí a pro mě tedy začíná dlouhá temná zima bez zeleně, modře, žlutě, růže a všech jiných barev těch mých milých rostlinek. Proto jsem se rozhodla, že po čas zimy tu pravidelně bude rubrika, ve které vám vždy představím jednu rostlinnou čeleď a ukážu své doposud vyfocené květy právě z této čeledi. Doufám, že všechny milovníky, kterým právě divoce rostoucí květiny chybí, mé články potěší!


Pro dnešek jsem si vybrala, jak už nadpis říká čeleď Fabaceae, česky bobovité, někdy také vikvovité, luštinaté nebo motýlokvěté. Stejně jako mně se určitě každému jako první vybaví jetel nebo hrách. Ač se může zdát, že tyhle rostliny nejsou ničím zajímavé, co se tvaru květů a barvy týče, já jsem názoru opačného. Na bobovitých mám ráda především jejich svěží vůni a nespočet drobných kvítků. Mimo to mají velké zemědělské využití, protože zaoráním do polí obohatí půdu o dusík, a používají se jako pícnina pro vysoký obsah bílkovin. I takto obyčejná rostlina obsahuje hodně důležitých léčivých látek, např. působí při zánětech průdušek, na ekzémy a hnisající rány.


jetel luční


jetel plazivý


lnice květel
Květ lnice je naprosto nepřístupný. Proto, když ho hmyz chce opylovat, sedne si na polštářek spodního pysku květu, váhou svého hmyzího tělíčka květ otevře a potřebuje opravdu dlouhý sosák, aby se dostal až k medovým žlázkám. Budete-li mít na své procházce někdy čas a spatříte lnici, zkuste vytrvat a třeba tuhle hmyzí vychytávku sami uvidíte :)


hrachor bahenní


čičorka pestrá


štírovník růžkatý


vikev ptačí


úročník bolhoj


tolice vojtěška (Alfalfa)


komonice lékařská


komonice bílá


hrachor hlíznatý

Ač je tato čeleď velmi početná, ukázala jsem vám jen zlomek. Proto se těším na jaro a léto, až si budu moct tuto čeleď o další fotografie rozšířit.
Mějte hezký pohodový víkend!

středa 22. října 2014

Mé chvilky s herbářem...

...nejsou jen tak obyčejné, jak se může zdát.

Svůj herbář dělám především pro studijní účely, ale protože k rostlinám tíhnu už pár let, přináší mi jeho tvorba i mnoho dalšího. A o to bych se s vámi dnes chtěla hlavně prostřednictvím fotografií podělit a třeba vás i inspirovat k tomu, že tvorba herbáře vážně není jen otřelou rutinní záležitostí každé základky nebo střední.



Kromě spokojenosti, že se věnuji něčemu smysluplnému, radosti z nových poznatků a znalostí mi přináší i větší kontakt s přírodou. Není nad to si ve volném čase vyjít jen tak s papírovou taškou do lesa či na louku a sbírat i fotit každou rostlinu, jež potkáte. Většinou za rostlinami chodím sama, abych nad nimi mohla strávit potřebný čas. Nejvíce si však užívám toho, že na chvíli můžu vypustit všechny ostatní starosti a povinnosti, nemusím dbát na to, co zrovna mám na sobě, jak ostatní koukají... Zkrátka a dobře, myslím si, že sběr a fotografování roslin je výborným avšak aktivním odpočinkem těla a hlavně mysli.





Když pominu náročné zdlouhavé sušení a lisování rostlin, je tu další důvod, proč mám tvorbu herbáře ráda. Přichází totiž na řadu trochu teorie a učení, při kterých si v pohodě můžu vypít svůj hrníček čaje nebo kávy, a naučit se něco nového. Něco, co se mi líbí, dává mi smysl, zajímá mě. Rozpoznávám nasbírané podle několika knížek a klíčů k určování, lepím do ručně šité vazby skicáku (o návodu ZDE) a vyplňuji schédy z údajů z deníku o nasbíraných rostlinách. To vše opět za klidu soboty či neděle, kdy nemusím myslet na nic jiného.


Abych mohla ve svém herbáři pokračovat i na cestách, využila jsem starou nepoužívanou koženou taštičku na uschování všeho potřebného - deníku, schéd, lepicí pásky, ...




Myslím si, že psát více už není třeba. Svoje zájmy asi jen tak nezměníme, ale můžeme si mnoho věcí zpříjemnit a najít na tom něco pozitivního, něco co má účel a smysl. A to platí i při tvorbě herbáře.

Moc se mi zalíbil tento citát:
"Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno."
G. Washington