středa 22. října 2014

Mé chvilky s herbářem...

...nejsou jen tak obyčejné, jak se může zdát.

Svůj herbář dělám především pro studijní účely, ale protože k rostlinám tíhnu už pár let, přináší mi jeho tvorba i mnoho dalšího. A o to bych se s vámi dnes chtěla hlavně prostřednictvím fotografií podělit a třeba vás i inspirovat k tomu, že tvorba herbáře vážně není jen otřelou rutinní záležitostí každé základky nebo střední.



Kromě spokojenosti, že se věnuji něčemu smysluplnému, radosti z nových poznatků a znalostí mi přináší i větší kontakt s přírodou. Není nad to si ve volném čase vyjít jen tak s papírovou taškou do lesa či na louku a sbírat i fotit každou rostlinu, jež potkáte. Většinou za rostlinami chodím sama, abych nad nimi mohla strávit potřebný čas. Nejvíce si však užívám toho, že na chvíli můžu vypustit všechny ostatní starosti a povinnosti, nemusím dbát na to, co zrovna mám na sobě, jak ostatní koukají... Zkrátka a dobře, myslím si, že sběr a fotografování roslin je výborným avšak aktivním odpočinkem těla a hlavně mysli.





Když pominu náročné zdlouhavé sušení a lisování rostlin, je tu další důvod, proč mám tvorbu herbáře ráda. Přichází totiž na řadu trochu teorie a učení, při kterých si v pohodě můžu vypít svůj hrníček čaje nebo kávy, a naučit se něco nového. Něco, co se mi líbí, dává mi smysl, zajímá mě. Rozpoznávám nasbírané podle několika knížek a klíčů k určování, lepím do ručně šité vazby skicáku (o návodu ZDE) a vyplňuji schédy z údajů z deníku o nasbíraných rostlinách. To vše opět za klidu soboty či neděle, kdy nemusím myslet na nic jiného.


Abych mohla ve svém herbáři pokračovat i na cestách, využila jsem starou nepoužívanou koženou taštičku na uschování všeho potřebného - deníku, schéd, lepicí pásky, ...




Myslím si, že psát více už není třeba. Svoje zájmy asi jen tak nezměníme, ale můžeme si mnoho věcí zpříjemnit a najít na tom něco pozitivního, něco co má účel a smysl. A to platí i při tvorbě herbáře.

Moc se mi zalíbil tento citát:
"Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno."
G. Washington


úterý 14. října 2014

Procházky v říjnu


Aby bylo pondělí  a celý školní týden alespoň trochu podle mých představ, snažím se o víkendu uvolnit něčím, co mám tak ráda, a naplno si to užít. Jednou je to ruční tvoření, po druhé to je procházka z fotoaparátem. A ta ani minulou neděli nechyběla.


Strašně jsem si přála zachytit okraj naší vesnice v teplých podzimních barvách, které mám hned po čekankové modři nejradši. Hořčicová, bordo, cihlově červená, okrová, zlatá... Měla jsem obavy, že ani tentokrát nic neulovím, protože okolo bydliště nemám žádná zajímavá ničím výjimečná místa a ještě k tomu, když se příroda pomalu ale jistě chystá ke spánku. Ale byla jsem mile překvapena...

Prošla jsem okraj lesa, pole, louku, staveniště i zahrady. Každý květ - a že jich bylo nad má očekávání, jejž jsem potkala a vyfotila, mi dal důvod k úsměvu a má papírová taška se plnila všemožnými rostlinami, na které čeká volné místečko v mém herbáři. Paprsky podzimního slunce šimraly po tvářích, dávaly lesk a záři pavoučím sítím, kterými byla hustě spletena stébélka trávy a minuty do západu slunce rychle ubíhaly, takže jsem musela fotit opravdu rychle.

Inu podívejte se sami, jak ta nedělní procházka doopravdy vypadala.






šedivka šedá


pumpava rozpukavá


Kdo mi poradí s tímto květem?


můj oblíbený sléz lesní



hadinec obecný a pavouk, který se na mě naprosto upřeně koukal


mochna stříbrná




tahle drobná kvítka jsem v říjnu už opravdu nečekala...hvozdík kropenatý


hrachor bahenní


podzimní avšak krásná klasika - zlatobýl kanadský


zvonek rozkladitý


starček přímětník


bodlák obecný



A do sbírky přibyl další malý tvoreček.


Když jsem přišla na mokrou louku, výskyt pcháče různolistého byl jasný, ale i tak mě potěšil. Mám je ráda.



Sluníčko začalo zapadat a orobince úzkolisté byly v jeho svitu o to hezčí, huňatější






Hned po západu jsem už byla na cestě domů, protože za tmy nerada chodím po venku sama.


Stačila jsem zachytit už jen jednu z rokvetlých a to ze zahrádek lidí, avšak tak krásná a kouzelná jako ty rostlinky venku na louce či v lese není. Alespoň ne pro mě.


O příjemné zakončení procházky se mi postarala tahle velmi opatrná černá dáma. Nebo bude mít její barva a symbolika vliv na tento týden?

Dobrou noc všem!

sobota 11. října 2014

Udělej si sám: Vintage skicák a pouzdro na mobil


Dobrý večer všem!

Na dnešek jsem se moc těšila, protože jediným pohodovým dnem, kdy se můžu naplno věnovat svým zálibám bez toho, abych myslela na cokoliv jiného, je sobota. Tentokrát jsem nešla fotit do přírody, ale tvořila jsem v teple doma. Mám strašně ráda všechny typy zápisníků, deníčků a skicáků, kam si můžu zapsat nebo nakreslit přesně to, co se mi líbilo či nelíbilo na mém dni a především, čím mě příroda inspirovala. Právě z té sbírám inspiraci ke svých ručním pracím. Kupované deníky jsou hezké, ale ty vlastně vytvořené mají kouzlo a příběh, proto jsem se rozhodla si pro sebe jeden vytvořit. Sama jsem si podle návodů vytvořila samotnou vazbu a skicák i pouzdro dozdobila. A o tom bude dnešní článek. Budu velmi potěšená, bude-li vám inspirací!


Na skicák budete potřebovat:
- klasické bílé papíry formátu A4 (počet dělitelný čtyřmi)
- barevnou čtvrtku formátu A4
- dlouhou bavlnku

- odzobnou lepicí krajku
- textilní gumu
- knoflík
- látku
- slabší karton z krabice od bot

Nářadí:
- nebozízek
- lepidlo Chemopren
- nůžky
- pravítko
- tužka

Vlastní výroba skicáku:
Protože by popis postupu i nafocení bylo složité, tak vám ukážu video, podle kterého jsem i já skicák vytvořila. Video je hezky zpracované, každý krok názorně ukázaný, takže není co poplést. Potřebovat budete věci z prvního odstavce.



Desky a zdobení skicáku
Z kartonu vystřihněte obdelník o 1 cm větší na všech stranách než je váš vytvořený skicák. Uprostřed vystřiženého kartonu nakreslete místo na hřbet skicáku podle jeho šířky. Podle pravítka zalomte, tím vzniknou desky skicáku, které jsou připravené k nalapení na desky skicáku. Potom si vystřihněte látku, kterou desky skicáku pokryjete. Její rozměry budou zase na všech stranách o 1 cm větší než jsou přilepené desky. Lepidlem vše nalepte a okraje elegantně vlepte dovnitř. První a poslední stránku skicáku přilepte na desky, aby to vypadalo jako opravdová kniha a látka pevně držela.
Pak už zbývá jen ozdobit krajkou a gumičkou s ozdobným knoflíkem. Vše lepte chemoprenem, drží výtečně.


A váš vlastní skicák je na světě. Milujte ho, vracejte se k němu, když jsme šťastní i otrávení, kreslete, malujte, pište, čárejte. Jen ať vás to potěší a zpětně si můžete prohlížet svá díla se vzpomínkami, jak že jste se to v ten den vůbec měli.

A jestli chete mít ke skicáku i obal na mobil se stejným vzorem, inspirujte se dále. Tentokrát je postup velmi jednoduchý.

Připravte si:
- slabší karton z krabice od bot
- tutéž látku
- tutéž krajku


Nejprve si narýsujte na karton síť podle rozměrů vašeho mobilu (na můj mobil rozměrů 12x6x0,8 cm jsem rýsovala obdélník velikosti 12,5x6,5x1 cm), vystřihněte a složte ji. Pokud nedrží sama od sebe pomocí jazýčků, můžete slepit. A potom nezbývá nic jiného než ji polepit látkou a vstup do pouzdra polepit lepicí krajkou.

 



Mějte pohodový zbytek večera a napište mi, vedete-li si podobný skicák taky a jak jeho kabátek vypadá.


úterý 7. října 2014

Kouzlo dopisu


Pamatujete si, kdy jste naposledy vložili psaní do obálky, přilepily slinami navlhčenou známku a hledali nejbližší schránku, abyste mohli svého kamaráda potěšit tímto psaním?

Většina z nás nejspíš ne, i když to dříve bylo naprosto běžnou věcí. Není na tom nic divného, když žijeme ve světě elektroniky a internetu. Naše smska nebo diskuze přes facebook je rychlá, pohodlná a skoro nic nestojí. Navíc ji využívá každý, tak proč ne i my. Proto je tu už jen zlomek lidí, co služby naší pošty využívá. A já jsem, díky své kamarádce, se kterou jsem se seznámila přes starší blog, jednou z nich. A moc si to užívám.


I když jsme spolu v kontaktu i přes zmiňovaný facebook a telefon, vždy se shodneme na tom, že ručně psaný dopis je pro nás tou nejmilejší formou komunikace. Pamatuju si, když mi přišlo první psaní...vytahalovala jsem ho u naší schránky, byla strašně překvapená jeho zdobením, písmem, možná i obyčejnou známkou. Upřímně říkám, že jsem z toho měla hrozně pěkný pocit. V té době pro mě nevšední, výjimečný.
Dnes už přibližně vím, kdy mi má dopis přijít, takže se vždy ze školy vracím s nadějí, že mi psaní od mé milé kamarádky konečně bude ležet na stole a já si ho budu moci v klidu přečíst. Abych si mohla užít každý jeho řádek, uvařím si k dopisu čaj nebo kávu a přečtu si ho nejméně třikrát. Většinou záhy po přečtetí píšu odpověď, abych nezapomněla své okamžité myšlenky a otázky.


Většinou mi nepřijde jen samotné psaní, ale můžu se těšit i na nějakou kresbu, sušenou květinu nebo jinou přírodninu. Protože máme stejné zájmy, co se přírody a tvoření týče, i já na oplátku posílám podobné drobnůstky pro potěšení. Mimo to mi dopisování přináší i odpočinek především od školy a jsem ráda, že si najdu čas i na své vyjadřování, kterému bych jinak šanci například ve formě vlastního deníku nedala.


Naše společné zájmy, povaha a bohužel občas i starosti nás spojily natolik, že jsme se s kamarádkou rozhodly pro osobní setkání. A to byla docela výzva, protože nevíte, co čekat. Opravdu bude váš pen-friend povahou a jednáním takový, jak jste si ho představovali? A budete si rozumět i osobně, budete si mít co říct? Tolik otázek najednout, že!
V našem případě setkání dopadlo pozitivně a v dalších nám nebrání ani dálka, kterou musíme vlakem překonat. Mimo milé a ve všech směrech přínosné posílání dopisů jsem ráda, že jsem získala novou kamarádku se stejnými zájmy.


A pro vás, abych vás na klasické dopisování nalákala, jsem sepsala všechna pro, která na tom shledávám.
  • chvíle s psaním v ruce a čajem jsou uvolňující, odpočinkové
  • gramatika, interpunkce... obojí si přecijen trochu procvičíte a dáváte na ně pozor, jestli nechcete být před svým kamarádem za úplného tatara
  • po měsících či letech můžete vyndat svou krabici plnou archivovaných dopisů a všechny si s nostalgiií přečíst a zasmát se tak záležitostem, které jste dříve řešili
  • možnost se těšit na odpověď, naučit se na ni čekat
  • mezi všemi výpisy z účtů, požadavky na zaplacení a nesmyslnými letáky s reklamou najdete tu krásnou obálku patřící jenom vám

A už nezbývá nic jiného než se zeptat vás, jaký máte k ručně psaným dopisům přístup, jestli je píšete a jak si je užíváte. Těším se na vaše názory!